Rozhovor v časopise Destruktorrr

(Rozhovor dělal Mičl a vyšel v tištěné formě, pokud si ho chceš koupit, napiš mi na můj mail, nebo přímo Mičlovi na mipunk@seznam.cz)

.
Maziho znám snad od jeho čtrnácti let a to už je pořádně dlouhá doba! Ten kluk kdysi jako zapálenej DIY punker udělal dost pro scénu, rozjel hudební label, hrál v několika kapelách a jel v politickým aktvivismu. Paradoxně ale právě přes punk se dostal k prvnímu politickýmu hip hopu, rozjel první rap projekty s kamarády a dnes tomuto stylu věnuje takřka všechen čas. A nejen to! Mazi se svým rapováním slaví úspěchy a hraje napříč scénama! Punker nebo hip hoper? Na to už odpoví on sám!

.
Zdar Mazi, vítej do rozhovoru ve fanzinu DESTRUKTORRR!!!! Začneme zhurta, haha: hned na začátek bych se Tě chtěl zeptat kdo je MC Kolona? Je to tvoje alter ego, který tě naplno pohlcuje, a ty se stáváš jím, anebo jsi to ty sám a Kolona je tvojí berličkou, zbraní anebo nástrojem jak říct něco světu? Jak důležité je podle tebe vůbec říct něco světu, říká-li to jednotlivec, takzvanej hlas z lidu? Má to celkově vůbec nějaký smysl, anebo jaký to má smysl pro tebe? A kolik lidí v dnešní době protkaný deziluzí myslíš, že je ochotných naslouchat? V informačním šumu společnosti, která jede na vlně facebooku, smartphonismu a self-voyeurství se přece ztratí spousta důležitých poselství. Pravdy se díky tomu často stávají polopravdami a polopravdy se pak zákonitě mnohdy změní v lež…

.
Ahoj, zdravím všechny čtenáře a čtenářky, co ještě čtou fanziny 🙂 MC Kolona je určitě spojenej s mým egem, ale je to spíš nástroj, jak ty říkáš. Za svoji hudební kariéru jsem si už leccos vyzkoušel, a jelikož mě vždycky bavilo psát texty, tak hip hop je pro tohle ten nejlepší nástroj. Navíc je to víc variabilnější nástroj než třeba hraní v klasický kapele. To mě na tom baví nejvíc, že je v tom víc elementů, kterýma můžeš zaujmout cizí ucho a oko a pořád je co objevovat. Když jsme s hiphopem začínali v kapele Křikzticha, tak to bylo jasný – měli jsme přímý radikálnější politický texty a v každým songu byla jasně cílená zpráva, i když jsme se snažili to zdobeně psát. Ale problém byl v tom, že se to dostalo k posluchačům a posluchačkám, který už tyhle témata většinou propírali, a k těm lidem bez iluze se to už moc nedostalo. Což ale taky nebylo na škodu, taková katarze je taky potřeba (a podle zpětný vazby od posluchačů a posluchaček tomu tak i bylo a je). Dneska už jsem zase v jiný pozici a mý názory se různě obohatily i o jiný věci a už tak nutně nepotřebuju bejt radikální, spíš jako tím textem zaujmout člověka tak, aby se s tím mohl nějak ztotožnit trochu po svým. Tím, že jsem začal hrát sám, se najednou rozprostřela nová možnost psát texty sám za sebe a začal jsem je psát trochu jinak a změnil trochu styl, tak aby to bylo přijatelnější i pro lidi, co hiphop neposlouchaj a tím se to dostalo i k těm lidem, ke kterejm se to za dob Křikzticha nepoštěstilo. Musel jsem ale klesnout a založil jsem si facebookovou stránku, kde láduju různý info a šel jsem smartphonistům naproti do deziluze. A nesnažím se hlásat pravdu, jen chci vytvořit atmosféru pro zamyšlení nad naším chováním a činama a podle toho, co mi lidi zrcadlí, se setkávám s různejma zajímavejma komentářema a potom to zase mě nutí přemejšlet. A nezakrnět.

.
Cítíš se být v roce 2016 sám sebou? Je to v téhle době vůbec možné? A jak je na tom tvůj život? Cítíš se být svobodným a svobodně smýšlejícím občanem, který si v podstatě může dělat, co chce? 21. století přece skýtá tolik možností jak spadnout do náruče pohodlnosti, a v pohodlnosti se pak snadněji zavírají oči před tím, co nechceme vidět, lidé i snadněji uzavřou svou mysl, aby nemuseli přemýšlet o tom, co je dobré a co je špatné. Snadněji si pak sami před sebou ospravedlní své vlastní špatné chování vůči ostatním, že někoho podrazili, někomu ublížili, někoho zranili…

.
Cítím se být sám sebou, je to v týhle době možný a nutí mě to přemejšlet nad tím, co dělám a co dělaj lidi kolem mě. Nemám doma televizi, nekoukám na zprávy na internetu, zároveň už ani moc nesleduju alternativní media, ale hodně dlouho jsem to pravidelně dělal. Spadl jsem ale do náruče pohodlnosti, což mi ale dává prostor pro větší rozhled. Můžu si dělat, co chci v rámci tohodle systému, můžu ještě cestovat a objevovat nový kouty, který jsem ještě nestihl. Můžu svoje životní zkušenosti porovnávat s ostatníma lidma, který mě můžou obohatit a dát mi tak rozhled ještě větší. Dokud tohle jde, má to tady smysl.

.
Německy píšící filozof korejského původu Byung-Chul Han dokonce tvrdí, že rozšíření moderních psychických chorob jako deprese, syndrom vyhoření, hyperaktivita nebo porucha pozornosti jsou následkem výchovy člověka ve společnosti, která od nízkého věku jedince učí, že si vše může dovolit, či vše může dokázat, a nazývá tento stav terorem pozitivity. Jedinec se stává manažerem svého života, avšak je sám sobě pánem i drábem, vykořisťovatelem i vykořisťovaným, podnikatelem sebe sama žijícím v iluzi svobodného světa, kde je vše možné. Avšak ne všechno vždycky jde jak na drátkách a pak se dějí věci… Proč o tom vůbec mluvím: o tobě je známo, že jsi spoustu let pracoval jako streetworker v nízkoprahovým zařízení Vrak bar v Jihlavě, a zažil a viděl jsi spoustu problémů mladých lidí. Jak se díváš na Hanovu teorii, myslíš, že na ní může být něco pravdy?

.
Když si odmyslíš všechny psychology a filozofy, tak všechny ty moderní psychický choroby, jak ty píšeš, jsou jen důmyslně vyšperkovaný modely ala „chléb a hry“ do většího do sebe zapadajícího systému, který z těch úspěšnejch a chytrejch udělaj stejný otroky, jako z těch „míň chytrejch“ dělníků, u kterejch to třeba jde na první pohled víc vidět. Sám jsem to na sobě studoval, jako sociální pracovník jsem vyhořel na troud, jako aktivista dá se říct taky. Musel jsem změnit práci na úplně jinej obor, abych si od toho odpočinul, stejně jako jsem omezil svoji aktivitu v různejch skupinách, který něco vytvářely. Sám sebe jsem vykořisťoval, když jsem hrál ve čtyřech kapelách naráz, který byly rozjetý, měl jsem vztah na dálku, kterej (nejen) díky tomu taky skončil a musel jsem to všechno zredukovat, protože mi už z toho hrabalo, jak jsem byl přepodmětovanej. Kapely mám už jen dvě a nastavili jsme si nějaký pravidla už od začátku a je to lepší. Takže na tom něco pravdy bude.

.
Ok, nechme teď problémy vnějšího světa na pokoji, a s úlevou můžeme jít dál a věnovat se dalším tématům, haha… S oblibou říkáš, že punk je mrtvej, tak teď vyložme karty na stůl, je to opravdu tak? A proč si to myslíš? Je možné, že to říkáš, kvůli tomu, že tě zklamalo fungování v DIY prostředí? Scéna dokáže být tak zkostnatělá a nepružná, lidi tě pošlou do hajzlu za to, co si myslíš, a málokdo přitom je sám o sobě ochotnej rozpoutat nějakou nepříjemnou debatu, lidi pak jen kritizujou, smějí se, pomlouvají… a drží přitom v ruce telefon za 20 tisíc… punk as fuck!!! Otázka je daná: co si myslíš o hardcore jako takovým a celkově o hardcore/punk scéně u nás? Považuješ se za součást scény? Často hraješ například na Fluffu a míváš tam dost velkej úspěch…

.
Ano, je to opravdu tak. Punk je mrtvej. Na punku jsem odkojenej, troufnu si říct, že jsem pro něj udělal hodně a poznal jsem v rámci scény spoustu lidí z různejch sfér. Někteří byli fajn, někteří byli totální kokoti, s některejma jsem se shodl, s některejma zas hádal. Ale to je rovnováha ve vesmíru. S kapelama jsem projel skoro celou Evropu, mám s čím porovnávat, ale víceméně je to všude dost podobný. Někdo se snaží, má dobrý nápady, ale je pořád v menšině. Udám takovej příklad – když jsme kdysi jezdili punkový akce s Ruce Po Obrně, tak to byl mix pankáčů, co přemejšleli a dělali něco zajímavýho, a pak ti klasický vejpitci, co jen chlastali a fetovali. Pak jsme se rozpadli a dlouho jsem na takový „punkový“ akci nebyl, až pár let zpátky, kdy sem dělal řidiče holkám z Tabula Rasa a jezdil s nima, jsem na to znova narazil. A to bylo jak šutrem do hlavy. Vylitý kokoti, sexistický kecy na holky během koncertu, spousta debilních keců… Uf. Ale i ta DIY scéna je konzervativní, hraje se na trendy a názory se slepě konzumujou bez přemejšlení. Jsou zde ikony, který něco řeknou a všichni se z toho poserou, i když je to blbost. Kapely, který maj hajp, i když jsou vyčpělý. Pozéři, co potřebujou jenom někam patřit a svízt se na cool vlně. Já jsem hardcore/punk přestal aktivně sledovat i poslouchat už před delší dobou, ale za součást scény se pořád považuju. Pořád ji mám co říct a co reflektovat, lidi ze scény znám, i když mě někteří z nich „vyřadili“ ze svýho hledáčku, a pořád tu jsou šikovný jedinci a bandy, který to umí vzít za správnej konec, aby to mělo smysl.

.
Je mrtvej i hip hop? Jak se vlastně z punkera stane hip hoper? A není hip hop v tvým podání pořád punk? Tvůl label Chyba records rozhodně funguje v intencích myšlenky DIY… Co se týče tebe jako MC Kolona, přemýšlel bys třeba o nabídce většího labelu jako je BiggBoss Vladimira 518, kdyby ti nabídl vydání desky? A myslíš si, že je možný, že někdy takovej okamžik přijde? Budeš pak přemýšlet o DIY nebo do toho půjdeš? Za mě osobně říkám, že nesoudím a soudit nechci, jen se ptám…

.
S hip hopem je to stejný jak s punkem, jen je tam daleko větší stádovitost a prázdnota slov spojená s prašivým byznysem. Hip hop mi rozšířil obzory – musel jsem teda poctivě selektovat, ale ten slalom mezi tím shitem je pořád možnej, proto jsem k němu „konvertoval“. Po tom, co jsem vydal mixtape „Krádež“, který bylo tak trochu věnovaný tomuhle tématu, za mnou chodili lidi a ptali se mě, proč už nedělám „politickej hiphop“. Špatně to pochopili, můj hiphop je pořád politickej, jen se snažím těm lidem jít víc naproti. A funguje to. Dostalo se to mezi víc lidí – hiphop je proudovka, takže oslovíš víc lidí, když to děláš nějak zajímavým způsobem. Větší label proč ne, když by tam byly férový podmínky, mohl bych dělat to, co mě baví a dostávat za to i vejplatu. To je sen každýho – dělat práci, co tě baví. Díky tomu bych nemusel trávit 8 hodin denně v práci a měl bych čas na svoji tvorbu a dělat to daleko líp. Kdyby ses mě na tohle zeptal před pár lety, tak bych tě vypičoval, ale tenhle fundamentalismus je už za mnou.

.
Hraješ víc na hardcore akcích nebo na hip hop akcích? Letos jsi byl jako součást Pio squad crew odzpívat vál na Hip hop kempu. Víš, že jsem byl kdysi na úplně prvním ročníku tohohle fesťáku? Jel jsem tam jako mladistvej fanda PSH, který tam hráli, na jeden den v doprovodu Frišty, haha. Pověz víc o tom co se dělo a jaký jsi měl z toho dojmy, přece jen ten fesťák, to už je mamut, haha…

.
Nu, poslední dobou převládaj už víc ty hiphopový akce, ale pořád hrajem i na multižánrovejch festech a koncertech a to je taky fajn, protože zas uslyšíš i jiný kapely zajímavý. Hip Hop Kemp byl výzva, zprva sem k tomu měl nějakej předsudek, ale dal jsem to a nelituju toho, protože sem jednak viděl Looptroop a Anderson.Paak naživo a druhak sem stál na podiu před fakt hodně lidma, který udělali neuvěřitelnou atmosféru a byl to fajn zážitek. Backstage s bazénem, nový tváře, podivný umělci, paráda 🙂 Určitě bych to rád dal znovu. Je to jeden z největších hiphop festivalů v Evropě… I když je komerční, můžeš tam narazit na lidi, se kterejma pak můžeš spojit svoje síly a udělat nějakej feat minimálně. I díky tomu, že Pio Squad vyhajpovali společnej track „HajzleMySmezJihlavy“, kde se sešlo deset MC´s z Jihlavy, se trošku podařilo stmelit místní scénu napříč generacema, což beru jako dobrej posun, protože Jihlava má pořád co říct a jsou tu šikovný muzikanti.

.
Pojďme si promluvit o kapelách, kde jsi působil nebo působíš. Začalo to přece Pastí na důchotce, kapelou kde jsem hrál na bicí, ty jsi zpíval a Gigo hrál na kytaru, haha vzpomínáš? Kapela hrála čtyři měsíce ve zkušebně, složila pár válů, nahrála DIY demo na kazeťák a pak tak nějak sama od sebe skončila. Ale pro tebe byl ten pravej začátek, když ti Chaly pak hodil lano na zpívání do RPO, je to tak? A pak už přišly další a další příležitosti, bicí v Disbeatless, počátek rapu v Křizticha atd., atd. Vyjmenuj prosím všechna svá působiště a zmiň o každým pár slov, jak a proč k tomu všemu došlo, která z tvých kapel tě třeba bavila nejvíc, a zkus přihodit nějakou veselou historku… Prostě, pojď do toho, haha!!!

.
Jasně, stál jsi u mejch prvních krůčků 🙂 Na to se nedá zapomenout přece… Bylo to divoký období se spoustou krásnejch zážitků. To demo na kazetě bych měl pořád někde mít, měl bych to vyhrabat sakra! Pak byl ještě Massacre, vesnickej metal v JZD v garáži na traktory, kde jsem taky zpíval. Ruce Po Obrně už byla rozjetá kapela, já ji jen celou přetextoval a dělal na koncertech travesti show s copánkama na hlavě, spolu jsme udělali dvě nahrávky, odjeli pár turné po Evropě a pak jsme se rozpadli, páč každej z nás skončil v jiným městě, nebo státě. Disbeatless nedávno oslavili 10 let existence, ale v ten samej den jsme se rozpadli. Za tu dobu jsme udělali dva vinyly poctivýho rychlýho metalu, ale nikdy jsme nikam na turné nevyjeli. Největší výzva a zároveň i můj progress byla asi Gattaca, kde jsem bubnoval, vydali jsme x vinylů a objeli kus světa, byl to osobitej hardcore a sedli jsme si všichni jak myšlenkou, tak hudbou, co jsme dělali. Musel jsem to ale zabalit, protože mi nezbejval žádnej čas na sebe a potřeboval jsem se posunout někam dál, navíc mě ta muzika přestala bavit a chtěl jsem začít dělat něco jinýho a věnovat se víc hiphopu, i když to byla fakt rozjetá kapela. Křikzticha se rozpadl a začal jsem sólovku jako Kolona, připojilo se ke mě pár lidí, který to táhnou doteď a společně to tvoří zajímavou pohyblivou atmosféru, která se pořád vyvíjí a je dost ohebná. Nesmíme zapomenout na Láje, což je momentálně moje druhá kapela, kde bubnuju (už jsou jen dvě naštěstí), kde jsme se sešli s vidinou dělat metal ve stylu Kylesa/Black Sabbath, zavřeli se do zkušebny a udělali lesní příběh, kterej vyjde na LP a online s video doprovodem k celýmu albu (v době vydání fanzinu už to bude venku). Momentálně jsem se začal víc věnovat i produkci beatů, pořídil jsem si komplet studio se vším, co k tomu potřebuju, máme krásný MIDI království a začli jsme si nahrávat live beaty se svejma zvukama a to mě hodně nakoplo. Veselejch i smutnejch historek bylo spousta, to by vydalo na samostatnej rozhovor jenom s historkama 🙂

.
Jakej je pro tebe rozdíl ve zpívání politickejch hardcore textů v RPO před mnoha lety a v rapování politickýho hip hopu jako MC Kolona? Majk je majk, styl se změnil, ale přesto to hlavní zůstalo. Politická náplň slov. Proč? Máš pro to důvod? Já to samozřejmě taky dělám roky a roky v Průmyslovce z nějakýho důvodu, ale teď mě zajímá proč ty. Přece hip hop kapely běžně nezpívají o politice…

.
Je to dost velkej rozdíl. V RPO jsem řval texty, kterejm ani nebylo moc rozumět, pro pankáče a ještěry, a v hip hopu mi jde rozumět každý slovo a vejde se mi tam daleko víc textu, než do punkový odrhovačky a může to v klidu poslouchat i tvoje teta třeba. Tím to nechci nějak shazovat, mělo to ducha svý doby a bylo to hezký. Teď už je to míň naivní a víc realistický, navíc tam není jenom ta politika – i když jí tam je pořád víc, než v jinejch hiphopovejch projektech. Politika je však hybnou silou ekonomiky a sociální politiky, takže je to nedílná součást našeho společnýho zájmu (nebo by to tak mělo správně bejt) a tím pádem mám potřebu nějakým stylem mluvit o těchhle věcech mezi lidma. V takovým duchu valil hiphop v Americe a byla to hybná síla myšlení lidí. A dodneška je, jen to kurví emtývýčko a hipsterskej hipec.

.
Jak se stalo, že odešla Eia a přišel Čípan? Eia se ve zpěvu během let strašně vymakala, ale přiznám se, její hlas pro mě začal být čím dál tím víc rušivějším elementem v muzice, možná ho tam bylo prostě moc, na místech kde neměl co dělat, nevím a nemyslím to zle, je to jen můj názor. Na posledním koncertu jsem tě viděl s Čípanem bez Edity, a musím říct, že se mi to líbilo moc, i zpěvný refrény jsi odzpíval sám s dokonalou flow a grácií sobě vlastní, takže je vidět, že na sobě makáš. Prozraď prosím něco o plánech kapely a jednotlivých členech, třeba kde se vzal tu se vzal beatboxer Johny? Vydali jste album, sháníte třeba label pro vydání vinylu anebo pro vás není formát důležitej?

.
Eia neodešla kemo, jenom jsme se rozešli v partnerským životě, ale hrajem spolu dál. Jenom tím, že bydlí tak daleko, je těžší dávat nějaký zkoušky a vymejšlet něco spolu, což předtím šlo krásně, vydali jsme spolu album „Hrdost“ a odehráli s tímhle matrošem kupu koncertů. Já její hlas miluju, naučila mě nad tím zpíváním přemejšlet trochu jinak a pokaždý, když spolu hrajem, si to s ní užiju daleko víc (pokud není v kalbě, áno? :)). Je to královna. Makáme teď dost. S Čípanem aka Zero Drum jsme se potkávali ve zkušebně, kdy on hrál před moji zkouškou ve zkušebně na elektronický bicí a sampler svoje drum and bass a techno sety, a pak jsme se tam vystřídali. Párkrát jsme překryli naše playery a začli jsme hrát spolu, což zkoušky a koncerty taky hodně pozvedlo. On mastil bicí v Rapsöd a dalších metal kapelách milion let, takže má řádnej skill, což teďka chceme vyextrahovat v novej matroš s živejma bicíma a samplama, takže zase nová tvář. Beatboxer Johny Beat je můj zlobivej kámoš už od školky a má v puse mašinu, která jede kanonádu, takže ani nepotřebuju komp, bedny a zvukovku 🙂 Beatbox dělá taky dlouho a jeden čas jezdil i beatbox battly, kde taky bodoval, nebo jen tak hrál na hiphopovejch akcích jako doprovod. Pak zakrněl a vytáhl jsem ho ze zašitý kapsy zpátky na koncerty. Taky uslyšíte nový beatbox mixtapy a experimenty na chystaný nahrávce. Vinyl bych rád, ale podle statistik, co vedu, stejně nejvíc lidi stahujou z linku, nebo bandcampu, což mi asi nevadí. Ale vinyl je vinyl žejo… Nikoho nesháníme. Ale kdyby se někdo nabídl, tak o tom určitě popřemýšlíme 🙂

.
Řekni něco o svém postoji k vegetariánství/veganství a právům zvířat obecně, jedeš v tom roky a zdá se, že neztrácíš energii. Co ti dává důvod pokračovat a kde bereš sílu ke konfrontacím na toto téma? Přiznám se, že já na to sílu nemám a proto o tom popravdě pokud možno už s nikým nemluvím. Ty věčný tahanice bez konce, bez pochopení… hrůza, haha. Jak jsi na tom ty?

.
S vegetariánstvím jsem začal na střední škole, s veganstvím jsem začal v roce 2010, postupně jsem k tomu došel, protože mě sere tenhle systém velkochovů a využívání zvířat k prázdnýmu konzumu a změna stravy mi i pomohla jednak k tomu, že jsem se naučil vařit, ale i k tomu, že jsem se o jídlo začal zajímat po „technický“ stránce – co a jak různý potraviny obsahujou, co musím sníst, abych byl víc ready a vyřadil tak zbytečnej přísun prázdnejch jídel, který zatěžujou tvý tělo. Zmizely mi všechny alergie, co jsem měl, jsem víc fresh a mám víc energie. Nemám důvod s tím přestat a takovou stravu budu jíst až do smrti, protože to prostě funguje, můžu to na sobě pozorovat, jsem zdravej a říká to i můj doktor 🙂 Ony tahanice, jak ty píšeš, byly pro mě impulsem pro stvoření online veganský kuchařky Veganodaktyl (http://veganodaktyl.veganka.cz), kde najdeš kupu receptů a vlastně jakákoli taková diskuse končí přesměrováním na tuhle kuchařku, kde si ty lidi můžou něco najít a vyzkoušet si to v praxi, stejně jako jsem to udělal tenkrát já.

.
Kdy a proč jsi začal jezdit na skateboardu? Čuchnul jsi k tomu až potom, co jsi začal pracovat ve skate shopu nebo tam byl nějaký náznak zájmu už dřív? Dokonce jsi měl před časem i menší nehodu, ale docela rychle jsi se zotavil. A patří podle tebe skateboard víc k hardcoru anebo k hip hopu, haha? Ztrať o tomto tématu pár slov, prosím…

.
Na skejtu sem jezdil už na základce, poslouchal u toho Offspring a bylo to cool 🙂 Nikdy jsem v tom nebyl dobrej, spíš mě bavilo se jen tak projíždět. Pak jsem spíš jezdil na kole, prakticky jsem s tím kolem i spal (bikepunx rulez!)… Před dvouma rokama jsem začal dělat ve skate shopu a to mě samozřejmě nakoplo zpátky k ježdění na skejtu, i proto, že nám tu v Jihlavě postavili luxusní mega skate park s bazénem a je kde se vyřádit pořádně. Nejvíc mě baví se houpat v bazéně, kde jsem se i loni v létě vyrakvil tak, že jsem skončil na jipce na kapačkách a měsíc jsem byl K.O., což mě ale nepřinutilo přestat, jenom jsem si pořídil helmu a jezdím dál. Pak mě baví noční hromadný pojezdy, kdy si dáváme brutal kopce na sjezdovým prkně a to je adrenalin jak sviňa, jedeš fakt rychle 🙂 Když jezdím na skejtu, tak nic neposlouchám, takže muziku bych z toho vynechal…

.
Blížíme se ke konci, takže závěr je tvůj. Řekni, co chceš: poselství, radu do života, hejt, vyznání… Tohle je tvůj prostor, tak ho nepromrhej, haha. Díky ti moc za rozhovor!!!

.
Já taky děkuju za prostor pro moje slova. Napsal jsem toho dost, když čtenáře a čtenářky bude zajímat něco víc, tak se mě můžou zeptat na našich koncertech. Sledujte Chyba Records aktivity (http://chyba.bandcamp.comhttp://chyba.a-punk.cz), na fejkbuku naše stránky (@kolona.hiphop@laje.metal), zkuste si někdy uvařit něco veganskýho a běžte se projít do lesa. Není nic lepšího, než si vyčistit hlavu čerstvým vzduchem.